Jaké byly vaše profesní začátky? Plánoval jste už na vysoké škole, že budete jednou řídit firmu?
Já jsem studoval v sedmdesátých letech a tehdy na podnikání nebylo vůbec pomyšlení. Studoval jsem zahraniční obchod a samozřejmě jsem přemýšlel, kde bych se uplatnil. Chtěl jsem spolupracovat s kapitalistickými zeměmi, ale poslali mě na výstavbu textilky v Súdánu. Tam jsem nicméně získal základ pro své pozdější podnikání. Byla to v mnohém výzva, byl jsem odkázaný pouze na sebe. Když jsem se v roce 1987 vrátil, pracoval jsem pro podnik zahraničního obchodu Investa, v oblasti exportu textilních strojů. Začal jsem pomýšlet na vlastní podnikání – řekl jsem si: kdo, když ne já, a kdy, když ne teď! Společnost Emco vznikla v roce 1990, začínali jsme ve třech lidech.
A nyní už máte 200 zaměstnanců...
Ano. Začínal jsem jako obchodník, v zahraničí jsem nakupoval, doma prodával. Vytvářela se tak konkurence na trhu, což bylo pro naši republiku dobré. I dodnes dovážíme výrobky, které u nás příliš nejsou. Z oblasti distribuce jsem se postupně posunul do výroby. Cítil jsem, že velké řetězce chtějí jednat přímo s výrobci, nikoli s prostředníky. Dnes máme v Čechách čtyři závody na vlastní výrobu.
Mohl byste charakterizovat dnešní situaci ve vaší společnosti?
Dnes stojí Emco na třech pilířích: výroba vlastních výrobků pro český a slovenský trh, export vlastních výrobků a import značkových výrobků ze zahraničí. To je zajímavé z pohledu kurzových změn. Při zhoršení kurzu se nám prodražil veškerý dovoz, ale zvýhodnil se export. Prodej výrobků má řádově obrat 900 milionů korun. Pro naši společnost jsou klíčoví samozřejmě lidé, naši zaměstnanci. Dlouhodobá loajalita a zkušenosti jsou pro nás velkou výhodou.
A vaše další směřování?
V posledních letech se zaměřujeme především na vývoz, protože kolem nás jsou obrovské trhy. Vyrábíme 4–5 tisíc tun müsli ročně. Přitom jedna objednávka francouzského Carrefouru jejich místnímu dodavateli je na 60 tisíc tun. Zaprvé je to větší trh, ale také spotřebitelé konzumují cereálií 3–4krát více než my. Máme rozjednaných několik destinací – Německo, Itálii, zajímavé je i Dánsko. Chceme také expandovat do zemí, se kterými má celní unii Rusko (Ukrajina, Bělorusko, Kazachstán). Chceme si udržet pozici největšího zpracovatele ovesných vloček ve střední Evropě. Jako největší distributor pro Českou republiku stále jednáme o dovozu nových výrobků. Koupili jsme také automatickou linku – stále se zlepšujeme.
Do kterých zemí nejvíce exportujete?
Před půl rokem jste uvedl, že si myslíte, že nás finanční krize příliš nezasáhne. Jak to vnímáte dnes?
Krize nás zasahuje – nezaměstnaností, v hrubém produktu. Ale co se týče životní úrovně lidí, až tak dramatické to není. První jsou zasaženi lidé s malými příjmy, kteří pracují ve výrobě. Ale my, kteří prodáváme výrobky ve střední a vyšší cenové relaci, nezaznamenáváme tak významný úbytek zákazníků.
Znamená to, že jste nemuseli redukovat počet zaměstnanců či výrobu?
Na začátku roku jsme udělali úsporná opatření, trvale pracujeme na co nejnižším počtu zaměstnanců, ale výrobu jsme zatím neomezili. Také jsme se oprostili od nadbytečných nákladů. Bylo to nepopulární, ale další kroky snad nebudou potřeba. Prodáváme skoro stejně jako loni a export do zahraničí stoupá podle plánu. Velký propad jsme však zaznamenali u Slovenska.
Máte pro své zaměstnance nějakou motivaci, hnací motor?
Ano, stejně jako je tomu i v jiných firmách. Ale je pravda, že se možnost motivace liší u velkých a rodinných firem. U těch nadnárodních je hlavní motor kromě finančního ohodnocení zejména možnost postupu. To my bohužel nemůžeme nabídnout. U nás je to především samostatnost, příjemné prostředí, ztotožnění se s cílem. A řada zaměstnanců je tady i 15 let. Pořádáme mnoho mimopracovních aktivit, ať už to jsou výlety, nebo zábavní konference. Zorganizoval jsem také pro své manažery cestu na olympiádu do Pekingu.
Jaké jsou ve vaší firmě novinky? Doslechla jsem se, že jste koupili mlýn...
Ano, zvažoval jsem, kam investovat, a úspěšné byly dva záměry. Zahájení výroby v Rusku a koupě ovesného mlýna Vřesce u Tábora, který nám zajišťuje důležitou surovinu – ovesné vločky. Mlýn máme v úmyslu zmodernizovat, momentálně napjatě očekáváme vyřízení žádosti o dotace. Jedná se o jeden ze dvou ovesných mlýnů v celé České republice.
Emco je ryze česká společnost, a dokonce rodinná firma...
Tuto firmu jsem založil a dodnes jsem jejím majitelem, i když už připravuji kroky k předání mladší generaci, svým dětem. Ve společnosti pracuje také moje žena, v devadesátých letech postavila základy marketingového oddělení. Poté jsme se ale rozhodli ještě pro jedno dítě, a tak odešla na mateřskou. V současné době pracuje v Emcu, ale nikoli už v původním rozsahu.
Jaké školy vystudovaly vaše děti?
Dvě starší děti prošly klasickým vývojem – po gymnáziu Vysoká škola ekonomická, tak jako já i manželka. Myslím, že je to dobrá škola, oba strávili semestr v zahraničí, byli na brigádách v USA... Zrovna přemýšlíme, zda svou nejmladší dceru dáme do mezinárodní školy, protože se zdá, že je to vynikající studentka, a rádi bychom jí poskytli to nejlepší vzdělání.
Vím, že rád jezdíte na kole. Máte nějaké další oblíbené sporty?
Zjišťuji, že sport je moje životní téma. Začal jsem sportovat už jako malý kluk, hrál jsem závodně míčové hry, věnoval jsem se i jiným sportům. Dnes je to spíš tenis, golf, plavání a v zimě chodím na spinning. Úžasné je kolo, jezdím na něm i do práce. Rád vyhledávám nové trasy, takže uplatním i svoje nadšení pro mapy a navigace. Miluji hledání, ať už ve sportu, nebo v podnikání.
Vaše téma je také cestování. Cestujete spíše soukromě, či pracovně? Máte vůbec čas?
Cestuji hodně a rád. Často se pracovní a soukromé cesty překrývají. Začal jsem už v roce 1982, kdy jsem jel do Súdánu. Byl jsem také pracovně v jiných rozvojových zemích – v Etiopii, Bangladéši. S rodinou jsme objeli všechny evropské pláže, létal jsem za dětmi do Ameriky. Ale v létě většinou zůstáváme u nás, české léto je krásné, pořádáme výlety a poznáváme nová města, a to i z architektonického hlediska. Nicméně do zahraničí jezdím asi desetkrát ročně. Letos se chystám na potravinářskou výstavu do Šanghaje. Jednou ročně vyrazím pouze s přáteli na náročnější výpravu, byl jsem například na Kilimandžáru, v chilských horách, na olympiádě v Pekingu. Za týden odjíždím na trek na Bajkal, poté pojedeme vlakem do Mongolska.
Kdo je pro vás The Best WOMAN?
Měl jsem štěstí, že jsem potkal svoji ženu. Studovali jsme spolu, byli jsme spolu také v Súdánu, budovali jsme spolu společnost Emco, hrajeme spolu golf. Vzájemně se inspirujeme, oba nás zajímá architektura.
