Kdy a kde jsi začal s fotbalem? Jaké byly tvé začátky?
Začínal jsem s bráchou hrát fotbal v pěti letech v nedaleké obci Chuděrov pod vedením trenéra, mého otce. My jsme jako malí špunti hráli dohromady s třináctiletými kluky. Potom jsme přestoupili do Spartaku Ústí, kde byla i fotbalová škola. Dále vedly naše poslední společné kroky do FK Teplice.Tam se naše cesty rozdělily, brácha se vrátil do Ústí a já šel do milované Spartičky.
Kdy ses rozhodl, že se staneš profesionálním fotbalistou?
Už jako malý kluk ve škole, když se nás paní učitelka ptala, čím kdo chce být, já měl jasno – fotbalistou. Na ten věk jsem neměl představu, kam až můžu dojít a čeho dosáhnout. Paní „soudružka učitelka“ se mi tenkrát smála, že to není zaměstnání:-). Má fotbalová cesta nebyla jednoduchá. Ale kdo chce v životě něčeho dosáhnout, musí se tomu opravdu věnovat a podřídit vše. V což dnes málokdo věří.
Měl jsi své idoly?
Fotbalových vzorů jsem měl několik, hodně se i střídaly, ale nejvíce jsme si hráli s klukama u baráku na Argentince, kteří vyhráli mistrovství světa v roce 1986 a na Holanďany, kteří tou dobou váleli v 88. roce. Mým největším vzorem byl Basten, Gullid, Koemann, Rijkard, Maradona a Rivaldo. Z kluků jsem nejvíce fandil AC Milán právě já. Bohužel, zahrát si v AC Milán se mi už nepodaří, hrál jsem pouze proti nim, ale získal jsem alespoň cennou trofej v podobě dresu dvojnásobného mistra světa Kafu z Brazílie.
Kdy jsi začal hrát 1. ligu?
Do Sparty jsem přišel z dorostu a přes mladší a starší dorost jsem se ocitl v jejím 1. týmu. První kontrakt jsem podepisoval s tehdejším managerem Chovancem a byl jsem v sedmém nebi. V tu dobu totiž seděli v kabině hráči s velkým H a já měl tu čest být mezi nimi a učit se od nich, jak se hraje fotbal. Dříve nejlepší hráči a reprezentanti byli většinou ve Spartě nebo ve Slávii. Proto bylo velice těžké se prosadit, navíc se moc mladým hráčům nedávalo tolik příležitostí projevit se. Postupem času mne vzali mezi sebe, i když to byla někdy tvrdá škola. Jsem jim za to vděčný, protože to byli oni, kdo mne motivovali, podporovali, pomáhali mi, nebo mi vynadali či mě naopak pochválili. Ze Sparty mám moc krásných zážitků i vzpomínek. Byl to můj nejlepší fotbalový čas a splnění mého největšího fotbalového přání.
Kde jsi poprvé získal angažmá v zahraničí?
Doma jsem měl nakoupené slovníky – italský, anglický a německý – a chystal se na své první zahraniční angažmá. Nakonec jsem zvolil do té doby, pro nás Čechy moc neoblíbené, Rusko. Když jsem podepisoval smlouvu s CSKA na 5 let, byl jsem na hotelu sám, padal sníh a za oknem bylo - 25°C… Nebylo mi do zpěvu. Nakonec to byly možná mé dva nejlepší fotbalové roky v zahraničí. Sžil jsem se s Moskvou bez problémů, do tajů ruského jazyka mi pomohli úžasní spoluhráči a všichni z klubu. CSKA v tu dobu nabíral na síle, hrál vždy o titul a v pohárové Evropě.
Kam vedly tvé následující kroky?
Po skvělé sezóně, kdy jsme s CSKA váleli jak v domácí lize, tak v Evropě, jsem ucítil touhu a přání uspokojit mé fotbalové srdce. Ozvala se Abramovičova Chelsea. Před největším krokem mé fotbalové kariéry jsem ani minutu neváhal. I když jsem si tím zabouchl dveře zpět a rozhněval tak prezidenta CSKA Moskva Ginera a jednoho z nejlepších trenérů v historii Ruska Gazajeva. Měl jsem tak možnost nakouknout do jednoho z největších klubů světa trénovaného Mourinhem, hrát po boku hvězd světového formátu, získat anglický pohár, vyhrát ligu po 50 letech, vidět plné stadiony, poznat, co je být populární. Přesto ve mně zůstal malý červík pochybnosti, když CSKA vyhrál pohár UEFA a já mohl být u toho jako lídr týmu…
Kam jsi odešel na hostování v době kontraktu s Chelsea?
Po necelém roce v Chelsea jsem se ocitl v Birmingham City. Jelikož jsem celou mou dosavadní kariéru pravidelně hrál, vyměnil jsem luxus v podání Chelsea za střední klub Premier League, ale s tím, že jsem pravidelně nastupoval. Velice rád vzpomínám na starší, ale téměř pořád vyprodaný stadion, kde byli jedni z nejlepších fanoušků v anglické soutěži. Stal jsem se lídrem týmu, i když jsem často měnil místa v sestavě, protože mne trenér bral jako univerzálního hráče. Byl jsem nejlepším střelcem týmu. Jedinou kaňkou bylo, že jsme sestoupili, což mě osobně strašně mrzelo. Doufám, že to bylo poprvé a naposled v mé kariéře. Když vzpomínám na město jako takové, dalo by se říci, že je podobné Amsterodamu či Benátkám, se spoustou plavebních kanálů. Na půl roku se tam objevil český parťák Martin Latka. K nám do party přibyl i Milan Baroš, který hrál za konkurenční Aston Villu.
Který fotbalový klub jsi reprezentoval po odchodu z Chelsea?
Po sezoně v Birmingham City se ozvalo několik klubů, které by mne rády viděly ve svých řadách. Ovšem mé další dobrodružství se přesunulo do Skotska. Celtic dostal přednost, protože hraje v pohárové Evropě a v domácí soutěži bere jen titul. Navíc tam jsou skvělí fanoušci, kteří umí vytvořit takovou atmosféru, o které se všem ostatním klubům může jen zdát. Skotsko mne jinak uchvátilo svou přírodou, historií a svou národní hrdostí.
Proč ses rozhodl pro návrat do Ruska?
Po roce a půl stráveném v Celticu jsem zatoužil opět po změně. Těžko hledám důvody proč, ale moc šťastný jsem ve Skotsku nebyl... Měl jsem několik nabídek z Anglie, Francie, Německa. Nakonec jsem se vrátil do Ruska, protože jsem chtěl navázat na dobu, kdy se mi nejvíce dařilo. Samara není bůhví jak krásné město, ale fotbal je tam velice populární. Průměrná návštěva fotbalového utkání v Samaře je 25 tisíc lidí. Je to jeden z nejvíce navštěvovaných stadionů v Rusku. Dál se mi líbí, že nově poskládaný tým může konkurovat nejlepším klubům Ruska. Velkým plusem bylo, že jsem osobně znal generálního manažera Tkačenka a také hlavního trenéra Leonida Viktorioviče Sluckého. Oba kdysi působili v Moskvě. Tým se chtěl posílit a já doporučil Honzu Kollera, který je stále výborný fotbalista a parťák. Když Jenda přišel, spoluhráči se nás vyptávali, co v Čechách jíme, že jsme takové žirafy:-).
Co ty a reprezentace?
Přes okresní a krajské výběry jsem prošel všemi mládežnickými reprezentacemi, kde jsem asi největšího úspěchu dosáhl s týmem do 21 let na Mistrovství Evropy na Slovensku. Tam jsme získali stříbrné medaile. Za národní tým jsem nastoupil 23x, ale výrazně jsem se neprosadil... Bohužel, ne vždy záleží na výkonu a momentální formě daného hráče....
Co Ti fotbal dal a co vzal?
Co víc si můžete přát, když vaše nejmilejší hobby je zároveň vaším zaměstnáním...Už ze školních lavic jsem o tom snil a jsem rád, že se mi toto přání vyplnilo… Našly se i chvíle, kdy bych raději byl s bráchou a kamarády na Mácháči. Na druhou stranu jsem procestoval řadu zemí a měst, které jsem dříve znal jen z atlasu. Naučil jsem se anglicky a rusky… Potkal jsem se se spoustou zajímavých lidí ze světa sportu, hudby, politiky, …stal se na chvíli známou tváří a ukázal, že i z malé vesnice se dá dojít k velkému fotbalu.
A co tvá budoucnost? Uvažoval jsi už, co budeš dělat dál?
Blíží se čas, kdy se budu muset rozhodnout, co dál…Vždycky mě lákala práce trenéra, sportovního manažera či organizátora sportovních akcí. Vyzkoušel jsem si nedávno organizaci exhibičního fotbalového utkání a dvou turnajů pro děti v Rusku. Musím uznat, že práce s lidmi vyžaduje pevné nervy a velkou toleranci. Výsledkem pro mě byla radost ze hry a úsměv na dětských tvářích.
Jaká je tvá životospráva a jak se udržuješ v kondici?
Nikdy zvlášť jsem ji neporušoval, ale i zde by se dalo co zlepšovat. Hlavně v mém jídelníčku. Dobrá strava a pitný režim po dobu sportovní kariéry jsou velmi důležité. Stejně tak i regenerace, odpočinek, strečink, masáže a spánek. Jedině tak dosáhnete dlouhodobé výkonnosti i v pozdních letech.
A co tvé záliby?
Rodiče nás vedli odmalička ke sportu. V zimě jsme lyžovali, v létě hráli fotbal. Jednoho dne jsem se však musel rozhodnout… Zvítězil fotbal. Zálib mám ale celou řadu. Bohužel, na některé z nich během sezony není čas. Poslední dobou mě asi nejvíc baví golf, ke kterému jsem se dostal, jak jinak, než v Anglii. Jednoho dne jsem vyrazil s Petrem Čechem na golf a hned jsem si ho zamiloval. Jinak si rád zahraju tenis, hokej, beachvolleyball, nohejbal, bowling, šipky, rád plavu, lyžuji na horách i na vodě. Také jsme sbírali s klukama céčka, plechovky a krabičky od cigaret.
Fotbalisté se velmi rádi oblékají do těch nejluxusnějších značek. Jak se k módě stavíš ty? Abych řekl pravdu, o módu jsem se moc nezajímal do doby, než jsem se objevil v kádru Sparty. Do té doby jsem nekoukal, co mám za značku oblečení nebo jak to mám sladěné… Měl jsem rád pohodlné věci. Pak přišel zlom a přesně si pamatuju, že jsem začal objevovat butiky s módou. Samozřejmě to byla i otázka financí, a tak jsem se přes Kenvelo, Mustang, Replay dostal až ke značce Hugo Boss. V tu dobu jsem si poprvé pořídil drahé hodinky zn. Breitling. A protože jsem měl zálibu zapomínat hodinky v šatnách:-), raději jsem cenu doma ani neřekl. Po přestupu do zahraničí, kde se výběr rozšířil, jsem objevil další nové značky jako Armani, Gucci, Etro, Prada, Cavalli… V dnešní době se rád podívám, co frčí a jaké barvy se nosí.
Získal jsi tituly ve 4 zemích. Nechceš zkusit i ten pátý a být v Guinessově knize rekordů?
Pokud vím, jsme na světě pouze čtyři. Zní to lákavě a je to pro mne velká motivace… Rozhodně na sobě budu pracovat dál. Jestliže mi zdraví dovolí, doufám, že se o tuto šanci budu ještě moci poprat…
Připravila: Veronika Kubáčková, foto: Pavel Lebeda, archiv CSKA, archiv Yasmeen
