Na Novém Zélandu jsme žili dva roky. Během těch bezmála čtyřiadvaceti měsíců v zemi Pána prstenů, jak se ostrovní zemi začalo říkat po uvedení trháku Petra Jacksona do kin, jsme vystřídali několik domovů. Bydleli jsme ve velkoměstě, tedy největším, ale ne hlavním městě Aucklandu na severním ostrově, v nejteplejší a zároveň nejproslulejší vinařské oblasti v Hawkes Bay, ale i v malé vesničce na divokém západním pobřeží Jižního ostrova. Měli jsme domeček asi kilometr od oceánu, dýchali mořský vzduch.
Čím si nás
Nový Zéland získal?
Nový Zéland získal?
Určitě úchvatnou přírodou. Syté a ostré barvy, přidejte maximálně čisté ovzduší a spoustu endemické flóry i fauny a k tomu všemu ještě 40 miliónů ovcí. Musíte si za ní ale dojet. Na dohled ze silnice rozhodně není. Ty největší skvosty objevíte v jejím nitru. Kempování u tamějších jezer patří spolu s raftem a kajakingem k zážitkům na celý život.
Ekologickým smýšlením Novozélanďanů. Nejenže ekologicky smýšlejí, oni se i ekologicky chovají. Nedopalek na ulici si tam troufne odhodit málokdo. Možná právě proto je Nový Zéland tak zelený a tak čistý.
Můžete se tu zhluboka nadechnout a bez obav se napít vody z vodovodního kohoutku, za což se na mnoha místech planety už platí zlatem.
Novozélandskou povahou. Jsou to neskutečně milí lidé, neznají pojem deprese a nehrabou si na vlastním písečku.
Fungující společností. Tamější zdravotní i sociální systém se dobře stará o staré lidi, nemocné, nemohoucí, matky a v neposlední řadě i o děti.
Tím, že Novozélanďané mají smysl pro rodinu. Můj švagr byl například pátým rokem na mateřské a doslova se v tom bažil. A není, jak jsem byla ujištěna, výjimkou.
Místní slunce zabíjí
Pokud vaše představa o ideálně strávené dovolené je taková, že do písku na pláži zapíchnete slunečník a své tři týdny proležíte na prudkém slunci, ihned si Nový Zéland ze seznamu vašich potenciálních prázdninových destinací vyškrtněte a to hned ze dvou důvodů. První je, že novozélandské slunce zabíjí, a to doslova. Co určitě na Novém Zélandu nespatříte, jsou opalující se domorodci. Novozélanďané se neopalují, protože velmi dobře vědí, že Nový Zéland je oblastí s nejslabší vrstvou ozonu, čímž tato země spolu s Austrálií drží prvenství v počtu případů smrtelného onemocnění kůže. Spasitelné nejsou ani přípravky s vysokými ochrannými filtry – ty ostatně lékaři doporučují aplikovat, i když se pohybujete pouze ve stínu. Novozélandské slunce je skutečně silné. Jinak ale místní pláže snesou srovnání s nejvyhlášenějšími plážemi světa, snad jen s tím rozdílem, že na nich chybí hotely a lidi. Zkrátka ráj pro samotáře. Útesy, korálová pobřeží, ale také pláže, kde se vykoupete jenom jednou. A naposled. Za několik dní vás zrádné mořské vlny vyvrhnou o pár set kilometrů dál na sousedním ostrově. To v případě, že nedbáte varování místních „rangerů“. Jste v civilizované zemi, ale také v zemi divoké a nezkrocené přírody.
Papoušek jako slepice
Jinak je Nový Zéland ve srovnání s třemi hodinami letu vzdálenou Austrálií velmi bezpečnou zemí. Na žádného jedovatého živočicha tu naštěstí nenarazíte. I tak si tu ale fandové do zoologie přijdou na své. Místní zvířata se totiž vyvíjela zcela odlišně od ostatního světa. Zpočátku na ostrovech nežili žádní savci, až na dva druhy netopýrů. Noví osadníci vysadili krysy, králíky a psy, kteří v nedotčené přírodě napáchali nepředstavitelné škody. Dnes zde nejčastější narazíte jen na posumy a několik druhů nelétavých ptáků, z nichž nejznámější je symbol Nového Zélandu – kiwi. Nelétavý pták bez ocasu, téměř slepý, žijící v norách, který jako jediný pták dokáže svou potravu vyčichat. Samička kiwi snáší vejce o 1/4 své vlastní váhy, a je tak ptákem s největším vejcem vzhledem ke své velikosti. Na vajíčkách sedí tři měsíce sameček, poté se líhnou malí ptáci. Kiwi je příbuzný dnes již vymřelého nelétavého ptáka moa, velikého 3,7 metru, který byl Maory vyhuben. Svým způsobem mohou být Novozélanďané na toto pojmenování hrdi. Ovšem až na šokující temperament tohoto zvířete, zvlášť v porovnání s australským symbolem – medvídkem koalou – který věčně sedí na jedné větvi a spí 18 hodin denně. Naopak papoušek kea příliš nenaplňuje představy o papoušcích. Dorůstá téměř do velikosti slepice a vyskytuje se v nejvyšších a nejchladnějších polohách. Co se fauny týče, je zde velmi bezpečno, velcí dravci, jedovatí hadi a pavouci se naštěstí usídlili o kontinent dál, v nedaleké Austrálii.
Ostrovy,
na které se létá chodit
na které se létá chodit
Nový Zéland je zkrátka ideálním místem pro ty, kteří dávají přednost takzvané aktivní dovolené. Surfovat, jezdit na horských kolech, trekovat, trampovat, potápět se, šnorchlovat, jezdit na koni při západu slunce nebo rybařit – tím vším se v zemi Krále prstenů můžete bavit. A ne nadarmo se této ostrovní zemi říká ostrovy, na které se létá chodit. Tramping nebo taky hiking, walking, trekking či bushwalking. Chození je i pro místní něco jako národní sport. Poznají se snadno. Chybí jim totiž módní supervybavení západních turistů, kteří tu aktivně protrekují své tři týdny dovolené. Nebývají ověšeni fotoaparáty ani kamerami. Snad o to více si všímají a cítí přírodu kolem sebe. Říká se o nich, že pokud nemají denně několik pořádných brodění a nějakou tu horolezeckou vložku, tak to pro ně není ten pravý trek. Přesvědčila nás o tom skupinka starších žen, které se právě vracely z úseku, kde musely překonat potoky natolik rozvodněné, že byly zatopené i zavěšené mosty nad nimi. K nejvyhledávanějším však patří vodní sporty. Například potápění tu právem náleží mezi světovou Top 10. Pro surfování se tu nabízejí desítky kilometrů pláží, které jsou plně srovnatelné s podmínkami sousední surfařské velmoci Austrálie. Velký úspěch slaví i rafting, jízda na kajacích a kánoích. No uznejte, takový mořský kajaking podél opuštěných zlatavých pláží v kombinaci s pěšími trasami skrz hustý pobřežní subtropický prales dovede uchvátit.
Severní ostrov
A nebo si Nový Zéland můžete jen tak projet. Autem nebo karavanem. Pronájem levného auta vás vyjde na 30 dolarů na den, přenocování v motelu v průměru 150 dolarů, za hotel zaplatíte 200 až 300 dolarů na noc, za pokoj v hostelu 50. Pronájem karavanu vás vyjde tak na 150 dolarů na den. Několik našich známých si dopravní prostředek na začátku dovolené koupilo a na jejím konci ho za stejnou cenu prodalo.
Pokud máte dopravní prostředek zajištěný, můžete se vydat na dobrodružnou cestu. Ta naše začala na severu Severního ostrova a skončila na jihu Jižního.
Severní oblast tvoří severní výběžek Severního ostrova a často je nazývána jako „sever bez zimy“. A skutečně, zdejší klima je daleko mírnější než ve zbylé části Nového Zélandu. Pro turisty je tato oblast přitažlivá zejména překrásnými zátokami s ostrůvky, nádhernou krajinou a úžasnými plážemi, které se rozkládají podél celého východního pobřeží. Západní pobřeží je také pokryto pískem a je omýváno Tasmánským mořem. Výchozím bodem většiny výletů po okolí je Kaitaia, druhé největší komerční centrum na severu. My, jako většina turistů, svou pouť po Novém Zélandu zahajujeme na nejsevernějším výběžku Nového Zélandu, mysu Reinga s proslulým majákem, odkud se nabízí skutečně skvostný výhled na okolí, a pokračujeme do zátoky ostrovů Bay of Plenty s více než 150 ostrovy, rozkládající se od zdejšího hlavního města Tauranga-Mt Maunganui v západní polovině, až do ústředních míst východní části zálivu, Whakatane a Opotiki. Zátoka je tvořena mnoha jeskyněmi a zdejší čistá voda je zbarvena do temné tyrkysově modré, tady se stačí jen zastavit a nasávat do sebe tu neopakovatelnou a nadmíru klidnou atmosféru.
Rotorua
Míříme do nejoblíbenější oblastí Severního ostrova, ne-li celého Nového Zélandu, regionu Rotorua, se spoustou procházkových stezek, třpytících se jezer, lesů, ale především spoustou termálně aktivních oblastí překypujících horkým bahnem, vroucími prameny, tryskajícími gejzíry a horkými prameny, v jejichž blízkostí si místy připadáte jako v pekle. Kolem celého města stoupají sloupy páry, a to z lesů, ze skal a podél některých cest. Ne nadarmo se jedna z velmi aktivních termálních oblastí jmenuje Hell's gate (Brána do pekla). Oblast rozkládající se 16 kilometrů východně od Rotorua má, na své rozloze 10 hektarů, skutečně co nabídnout. Vydáváme se po 2,5 kilometru dlouhé stezce, na které se nachází největší termální vodopád na jižní polokouli. Jinou termální oblastí je sopečné údolí Waimangu s „vyhaslým“ gejzírem, který býval největším na světě – voda z něj tryskala až do výšky neuvěřitelných 500 metrů! V regionu Rotorua je dále několik přírodních rezervací a jezer, kde turisté najdou mnoho pěkných výletních stezek.
Jižní ostrov
Pokračujeme přes proslulou vinařskou oblast Hawkes Bay směrem k hlavnímu městu Wellingtonu, nasedáme na trajekt a po třech hodinách plavby se ocitáme v té pravé panenské přírodě. Jižní ostrov Nového Zélandu, to je skutečná přírodní perla. Naší první zastávkou je Nelson, velmi příjemné a sluncem prosvícené město. V jeho okolí leží jedny z nejkrásnějších pláží z celého Nového Zélandu, a jelikož i slunce zde svítí po celý den a přitom není tak agresivní, stala se tato oblast jednou z nejpopulárnějších v zemi. Kromě příjemného klimatu je zde i mnoho překrásných národních parků, přičemž některé z nich patří mezi nejoblíbenější vůbec. Je to například park Kahurangi, jezera Nelson či jezera Abela Tasmana. V těchto parcích je mnoho turistických stezek vedoucích překrásnou krajinou. Mezi nejnavštěvovanější místa samozřejmě patří národní park Nelson tvořený dvěma třpytivými jezery obklopenými lesem a několika kopci. Zdejší turistické stezky vedou nádhernou přírodou a občas se z nich otevírají výhledy na okolní krajinu. Kromě krásných pláží a zálivů proslulo okolí Nelsonu pěstováním ovoce.
Národní park Abel Tasman
Pokračujeme podél pobřeží směrem k národnímu parku Abela Tasmana. Park se rozkládá na severním konci pohoří, tvořeného mramorovými a vápencovými skalami, které jsou roztroušeny až od národního parku Kahurangi. Turisté si zde rozhodně vyberou, jsou zde stezky na hodinové procházky, nebo na celodenní i několikadenní výlety.
A míříme ke chloubě Nového Zélandu, k tamějším ledovcům. Na ledovec Franz Josef, je to přibližně 140 kilometrů na jih od Hokitika, si turisté mohou udělat několik zastávek. Zajímavým místem je městečko Ross, přibližně 30 kilometrů na jih od Hokitika. Je to staré zlatokopecké městečko a zlato se tu těží dodnes. Právě tady byl v roce 1907 nalezen největší zlatý nugget na Novém Zélandu. Nachází se zde historické muzeum dokumentující dobu zlaté horečky. Z Ross je to přibližně dalších 109 kilometrů k ledovci Franc Josef a po cestě se lze ještě zastavit v městečku Harihari nebo Okarito. Dva nejznámější ledo-vce národního parku Westland – Fox a Franz Josef – patří mezi nejzajímavější místa na Novém Zélandu. Nikde jinde na světě totiž ledovce nejsou v takové nadmořské výšce a tak blízko moři. Jsou právě takové, jaké by měly ledovce být – mocné masy ledu valící se údolím přímo k moři. Rychlost posuvu ledovce je neuvěřitelná – 1,5 metru denně! Výjimečně se ledovec může pohybovat až rychlostí pěti metrů za den, což je desetkrát rychleji než běžné ledovce v Alpách. Je zde mnoho turistických tras a stezek, dá se zde lyžovat, koupit si vyhlídkové lety, nebo se snažit na ledovec vylézt.
Oblast Haast
Blížíme se do oblasti Haast, což je hlavní útočiště novozélandské divočiny s vysokým podílem deštných pralesů, ve kterých roste mnoho vzácných druhů rostlin. Pokud se rozhodnete prozkoumat krásy zdejší přírody, měli byste se rozhodně držet značených tras, jelikož se ve zdejších hustých pralesech člověk velmi snadno ztratí. Přibližně 120 kilometrů jižně od ledovce Fox leží na řece Haast malé stejnojmenné městečko. Město samotné není turisticky příliš zajímavé, ale v jeho okolí je mnoho pěkných stezek.
Středem Jižního ostrova vede oblast Canterbury, jedna z nejsušších a nejplošších na Novém Zélandu. Celé oblasti dominují Canterburské roviny, které jsou využívány především pro zemědělské účely, ležící mezi pobřežím a úpatím hor. V oblasti Canterbury se také nalézají nejvyšší vrcholy Nového Zélandu
– Mount Cook, Aoraki, Tasman a Sefton.
– Mount Cook, Aoraki, Tasman a Sefton.
Míříme dál na jih. Jižní částí Canterbury vedou dvě cesty. Dálnice SH1 vede podél pobřeží a prochází městy Ashburton, Timaru, Oamaru a Dunedin. Turisté se však mohou vydat i silnicí vedoucí vnitrozemím, která protíná region Mackenzie, až k překrásným jezerům Jižních Alp.
Cesta na jih od Christchurch, hlavního města jižního ostrova, může být poměrně nudná, jelikož vede dlouhou Canterbruskou plošinou. Za dobrého počasí jsou vidět štíty Jižních Alp a jejich úpatí. Oblast Mackenzie a národní park Mt Cook
Mezi nejkrásnější a nejúchvatnější parky Nového Zélandu bezpochyby patří národní park Mt Cook spolu s národními parky Aspiring a Westland. Park je 700 km2 veliký a patří mezi světové památky. Z celkem 27 vrcholů v nadmořské výšce nad 3050 m se jich 22 nachází právě v národním parku Mt. Cook, včetně nejvyššího vrcholu Nového Zélandu a celé Australasie, hory Mt. Cook (3 755 metrů nad mořem).
Pokračujeme dále na jih. Jižní oblast je úchvatná část země s nádhernou krajinou, hojnou faunou i flórou. Má převážně skotský původ, na rozdíl od ostatních částí země, kde převažuje vliv anglický. Počasí sice může být odrazující, avšak pokud turisté přijedou řádně připraveni, odvezou si nezapomenutelné zážitky. V překrásném národní parku Fjordland a zároveň světově chráněné oblasti se nacházejí jedny z nejkrásnějších turistických stezek Nového Zélandu, z nichž nejznámější je Milford Track. Protože tyto tratě dostatečně neproniknou hustými pralesy, musíte si krásu přírody prohlédnout nejlépe z lodě či kajaku.
Te Anau a Milford Sound
Skvostný pohled nabízí jezero Te Anau, které bylo vytvořeno ohromným ledovcem, a se svými rozměry 417 metrů (hloubka), 53 kilometrů (délka) a 10 kilometrů (šířka), je druhým největším jezerem Nového Zélandu. Své jméno získalo podle jeskyní, které byly objeveny u jeho západních břehů. Stejnojmenné je i městečko s 1 500 obyvateli, situované v překrásné přírodě na jeho březích. To vše nabízí mnoho sportovních aktivit a zajímavých výletů. Ať už se vydáte po turistické trati Milford Track nebo ne, rozhodně byste měli navštívit průliv Milford, 22 kilometrů dlouhý fjord, jehož konci vévodí 1695 metrů vysoký vrchol Mitre. Fjord a okolní krajina skutečně bere dech – jeho klidná hladina odráží okolní překrásnou přírodu a vytváří zcela dokonalý, nezapomenutelný pohled.
Psát o Novém Zélandu je jako psát o životě, nikdy nevíte, kdy skončit. Nový Zéland by se stejně jako život měl zažít. Takže, příjemné počasí, pevné boty a dobrou náladu.
Připravila a foto: Jana Abalson Tržilová
Fotoalbum
