Jak byste definovala své první profesní kroky?
Pro počáteční fázi designérské profese je nejdůležitější vysoká škola a mě správně nasměrovala
profesorka Zdeňka Bauerová. Než jsem začala působit na univerzitě, živila jsem se navrhováním ve vlastní značce Sarelli – spolu se švagrem a sestrou jsme šili kolekce dámských a pánských kabátů, kožené, flaušové. Velmi úspěšná doba… Posledních pět let vedu Ateliér oděvního designu ve Zlíně na Univerzitě Tomáše Bati, jehož koncepci jsem uvedla v život. Toužila jsem mít jednou vlastní oděvní ateliér, plný mladých, tvořivých bytostí.
Brzy po designérském „startu“ jste postavila na první místo rodinu, profese šla asi trochu stranou…
Vždycky jsem chtěla dvě děti a rodina u mě stála a stojí vždy na prvním místě. Nepřinášela jsem proto na její oltář žádné oběti, necítím se odstrčená proto, že jsem vychovala dvě děti, vodila je do školky a prožívala s nimi všechno naplno. Přitom jsem ale pořád navrhovala…
V minulém roce se zrodil projekt Zliny, představení českého města v Americe…
Projektem Zliny (2008) jsme dostali za podpory celého týmu nadšených lidí možnost představit české město Zlín za oceánem v několika různých aspektech – také v designérské tvorbě studentů i mé vlastní (vytvořila jsem kolekci Město ve mně). V žádném případě nešlo „jen“ o autorskou přehlídku, prostě doprovázela slavnostní večer v Museu Art and Design a byla slavnostním vyvrcholením celé prezentace města Zlín a Univerzity Tomáše Bati v NY.
