Celý váš život je postaven na třech pilířích – víra, charakter a dobrá výchova. Je ještě možné v dnešním, trošku neetickém a nemorálním, světě jejich návrat do běžného života?
Musí být, bez toho by se současný stav společnosti nemohl posunout dále. A to platí pro celý svět! Víte, vše, co v sobě mám- víru v boha, pracovitost, zdravou ctižádost, morálku a společenské dovednosti, mi dala má česká babička a jen díky tomu jsem se mohla pohybovat ve vybrané společnosti. Takže z toho vyplývá, že to tady vše bylo a fungovalo, jen po delší dobu nebylo zrovna „praktické“ se tak chovat. Charakter a morálka člověka se obecně vytrácí a to nejenom v Česku, ale i v USA, když porovnám obě své vlasti. V Česku je toto pokřivení bohužel pozůstatek 40leté vlády komunistů, kdy se doma mluvilo jinak než na veřejnosti a lež a krádež byly něco naprosto normálního, a někdy i nutného, pro záchranu rodiny. V Americe zase trval moc dlouho přehnaný blahobyt, lidé žili nereálně na dluh a rozšířila se chamtivost.
Kde vzít vzory pro změnu?
Základem je jistě dobře fungující rodina, výchova dětí, a to i ve škole. Kultivování respektu k druhým, umění naslouchat, byť v názorové neshodě, a dodržování slova jsou vlastnosti, které vedou k vzájemné důvěře. Je všeobecně známo, že důvěra je základním kamenem, na kterém leží veškerý úspěch. Bez důvěry se nelze pohnout kupředu a výchova k ní musí začít v dětství. Moc bych chtěla pochválit iniciativu, se kterou jsem byla nedávno seznámena zástupkyní ministerstva školství, které chce zavést etiku jako školní předmět. Takový kodex je v amerických školách standardem. V rodinách a ve školách se stále apeluje na slušné a čestné chování. Pochopitelně i tam se vyskytují podvodníci nebo nemorální lidé, ale nikdy to nebylo tak rozšířené jako nyní. Celá americká společnost si tento stav rychle uvědomila a všichni znovu upozorňují, že je třeba opět začít důsledně u dětí, a to rychle, než bude pozdě. Píše se o tom ve všech prestižních novinách, mluví se o tom v televizi…
Myslím, že kdyby čeští občané měli na očích vrcholné politiky, kteří debatují, pracují a jednají na úplně jiné, kultivovanější úrovni, byli bychom dnes jinde. K tomu ovšem také patří kvalitní oblek, vyžehlené puky, světlá košile, zapnuté sako…. Prostě vypadat jako gentleman či dáma a také se tak chovat. Ono to totiž dohromady tvoří jednotný celek. Pochopitelně vždy budou politické neshody, ale musí být na úrovni. Když o někom veřejně řeknete v Americe, že je lhář, ten člověk už s vámi nikdy v životě nebude chtít jednat. Tady se to říká běžně, protože to vlastně nic neznamená. Důvěra a respekt se vytratily. Bohužel poslední ránu tomu dodávají média. Dnes už najdete bulvární zprávy, kdo koho urazil či napadl, v seriózních novinách. Pro jeden prodaný náklad jsou novináři a vydavatelé schopni napsat cokoliv. Rozepsat jakoukoliv banalitu, aby mohli čtenáři potvrdit to, že ho reprezentují lidé, kteří se nejenže neumějí domluvit, ale ani se neumějí chovat. Proč by potom měl být čtenář jiný?
Myslíte, že přichází určitá naděje s nástupem dnešních třicátníků?
Rozhodně! Já vkládám naději do současné mladé generace. Nedávno jsem v Bruselu pozorovala dva své žáky z Diplomatické akademie a byla jsem na ně opravdu pyšná. Oba dva zastávají vyšší posty a jejich chování tomu odpovídá. Bohužel se tito lidé v domácí politice neposunují dost rychle kupředu. Přitom mají dokonalé vzdělání na úrovni zkušeností ze zahraniční, a to nejenom pracovní, ale i etické. Oni pochopili, jak vzácný dar je osobní svoboda. Pochopili také, že každý sebemenší morální kompromis je omezením našeho osobního rozhodování. Jakmile nás má někdo na provázku, ztrácíme svobodu. Oni vědí, jak krátkozraké je podlehnout pokušení získat finanční odměnu na úkor opět nabytého dědictví, které nám umožňuje svobodně se vyjadřovat, rozhodovat a jednat. Vědí, že žádné momentální blaho nestojí za ztrátu ani té nejmenší části naší svobody. Každý takový kompromis posiluje právě tu nedůvěru, která je největším nepřítelem veškerého osobního úspěchu a trvalého dobra naší společnosti.
Jsme časopis pro ženy nad 40 let, které svou kariéru mají již nějakým způsobem vybudovanou. Co byste dala do vínku takovéto ženě, která chce dokázat něco navíc, více se prosadit?
Já stále upozorňuji na to, jakou úctu mám k české ženě. A právě v tomto věku je obzvlášť důležitý vzhled. Hlavně si musí být sebou jistá. Nejistá žena si prostě nevěří a začne pochybovat, zda vůbec někoho ovlivní. Právě proto je načase představovat úspěšné ženy, které již něco dokázaly, a třeba o nich seriózně psát a právě v tom vašemu časopisu držím palce! To pochopitelně dodá odvaha i těm, které ještě váhají. Nikdy není pozdě začít. Občas mám pocit, že tady se o ženách píše pouze bulvárně a hlavní zprávy jsou, kde komu vykoukl kus nahého těla. To se poté přenáší do života a žena, která chce něco dokázat, má pocit, že jediným z výrazných prostředků je být sexy, ale to vůbec není pravda…. Tím pouze odpoutává pozornost od svých vědomostí a přitahuje ji ke svému tělu. Musí si uvědomit meze a hranice svého působení na okolí, na každou schůzku či akci se musí umět správně obléci a připravit, nalíčit a učesat. Žena by prostě měla vypadat seriózně. Teprve seriózní žena budí respekt. A to neznamená, že má ztratit či schovat přirozený ženský půvab. V této dovednosti umět se prezentovat a chovat je celá střední a východní Evropa bohužel pozadu a škodí nám to.
Poraďte, jak se do toho v tomto věku pustit. Předpokládám, že nejste zrovna zastánkyní radikálních zákroků.
V žádném případě to není jen o kultu krásy a dokonalého těla navzdory věku. To je takové hollywoodské pozlátko, které přichází z míst západní Ameriky. Osobně si myslím, že je nutná dobrá údržba, kvalitní krémy, citlivá péče o tělo, relaxace a pravidelný pohyb. Celý život jsem cvičila a i nyní chodím na aerobik. Bez toho bych prostě nemohla být. Pro ženu je velice důležitá životní rovnováha, které málokterá zdejší žena dosahuje. K jejímu nabytí je potřeba i spolupráce rodiny, především manžela. Přitom muž je pro úspěch ženy strašně důležitý! Je potřeba na to stále upozorňovat, například právě prostřednictvím médií. Ukazovat mužům, jak je skvělé, že je jejich žena úspěšná nejen v rodině, ale i v kariéře a přitom je půvabná a krásná.
Myslíte, že náš zaběhnutý model rodiny, jejíž hlavou je otec se všemi svými „právy“ prochází jakousi pozitivní změnou?
V zásadě musí. Myslím, že řada mladých rodin, které zakládají dnešní třicátníci, již funguje tím správným moderním způsobem. Ale pochopitelně zaběhnuté modely, jak je nazýváte, stále existují. Před časem jsem měla možnost setkat se se starostkami malých obcí. Ony jsou typickými příklady rodin, kde manžel vyžaduje domácí servis, včetně teplé večeře, a nehledí na to, že jeho žena má na starosti péči o celou obec. Já je upřímně obdivuji. Toto Američanky vůbec neznají. Tam celá rodina spolupracuje na tom, aby každý její člen jednal zodpovědně a splnil si svou pracovní etiku. Osobní zodpovědnost se tak od malička stává samozřejmostí. Jedině tak lze opět nastolit model rodiny, kdy děti, a zvláště pak synové, se budou držet příkladu svých otců. Je třeba, aby muž svou ženu respektoval a nabídl jí pomoc, kdykoliv vidí, že to potřebuje. To je ten správný příklad pro děti.
Dalším kamenem úrazu jsou slabší sociální skupiny. Jednou jsem mluvila s nejmenovaným vysoce postaveným sociálním demokratem, kterého jsem se ptala, jak asi působí na dítě fakt, že přijde domů a oba jeho nepracující rodiče jsou na státní podpoře, leží na gauči a případně jsou ještě opilí. Jaký má v nich asi vzor? On mi na to odpověděl: Na to máme sociální programy. Víte, já mám na Šumavě nemovitost a stále sháním pracovníky, ale plno lidí o práci nestojí, jsou raději na státní podpoře. Žádný sociální program nemůže zastoupit správně fungující rodinu. My tak ztrácíme další generaci dětí, které se nebudou umět zodpovědně zařadit do společnosti.
Slovo závěrem …
Věřím, že rodina je prvním pilířem pro vytvoření atmosféry důvěry ve společnosti. Žena jako rovnocenná partnerka s pomocí a pochopením muže a ve spolupráci se školou je schopná vychovat zodpovědné děti, přispět k rodinnému blahu, uspět ve své práci či kariéře a posílit důvěru, slušnost a osobní zodpovědnost v celé naší společnosti. Chci poděkovat The Best Woman za prostor, který jste mi nabídli, a popřát vám mnoho prospěšných let, která věnujete ženě a jejímu místu v české společnosti.
