Na jakém nejzajímavějším projektu v oblasti mezonetů jste měla možnost pracovat? Co je typické pro tento způsob bydlení a co bývá největším úskalím?
Mezonet… označení je někdy zavádějící; používala bych dělení na jednoúrovňové a víceúrovňové stavby. Ideální (zjednodušeně řečeno) jsou žádné schody… prostor pro bydlení v jedné úrovni. Víceúrovňové prostory jsou většinou reakcí na terén nebo v případě větších prostorových nároků reakcí na „malý“ půdorys, který je něčím determinován. V takové situaci (ale vlastně i jindy) je důležitá hra světla, pocit propojení, schopnost opticky prostor násobit, funkčně co nejvíce otevřít, vdechnout mu maximální volnost a svobodu. Musí-li být zóny pro život členěny do více úrovní, tím víc je důležité jejich propojení.
Mám ráda čitelnost funkcí a zároveň tajemství pokračování, přesahu do jiných zón…
Mám ráda, když děti volají z galerie dolů, kdy bude oběd…
Mám ráda, když se ze spodního patra dá odpovědět, že za chvíli…
Materiály souvisí se zadáním klienta, s celkovou atmosférou, se členěním prostoru… Není důležité, zda se jedná o jedno-, či víceúrovňový objekt.
Materiály jsou v interiéru jistě určující. Odhlédneme-li od individuálních požadavků – myslíte, že některé materiály jsou pro mezonetový byt vyloženě nevhodné?
Opět, není důležité, zda je to jedno-, či víceúrovňový projekt. Materiály musí vyhovovat klientovi, on bude prostor užívat. K nám přicházejí klienti, kterým je blízká naše dosavadní práce, tudíž to, co nám samotným je blízké. Musíme si stát za vším, co uděláme. Upřednostňujeme řešení trvalá, materiály přírodní, poctivé, konstrukce logické a jednoduché, ideálně přiznané; provozy, členění a řešení funkcí praktické. Nejsme přívrženci módních trendů, a to ani v materiálech. Naši klienti také ne, umějí naslouchat sami sobě. Potkáváme osobnosti. Máme krásnou práci.
Máte nějaké konkrétní rady pro zájemce o mezonetový byt, čeho si u mezonetů všímat?
Na počátku je důležité poznat všechny potřeby klientů, pochopit zadání. Dispozice se zásadně odvíjí od způsobu života klientů, požadavků na velikost a vybavení všeho. Je třeba předem vědět, zda členové rodiny či komunity tráví doma hodně nebo málo času, zda doma pracují, vaří a společně stolují, jaké mají zájmy, koníčky, domácí zvířata a cokoli dalšího, kolik potřebují úložného prostoru, zda jsou nějak zdravotně omezeni, mají-li často návštěvy a podobně. Samozřejmě nelze vynechat finanční hledisko a výhled do budoucna – jak dlouho budou asi všichni společně bydlet, jaká bude reálná možnost např. splácení hypotéky atd. Jiné bude řešení pro rodinu s malými dětmi a jiné pro manželský pár v důchodovém věku. S vědomím toho, že vše se mění a vyvíjí.Na nic se pak nesmí zapomenout, když jedna částice chybí, dochází ke kompromisům, a ty (nejen u domů) považuji za zbytečné.
Učebnice typologie dávají studentům architektury určité vodítko, jak by měla být velká ložnice pro dvě osoby a podobně, ale na člověka musíme pohlížet individuálně. Každý by měl sám sebe znát a umět zformulovat své potřeby, které se navíc mění i v průběhu života. Rodina s malými dětmi určitě potřebuje větší kuchyň než bezdětný pár, který tam příliš času netráví. Argumenty souseda, který už stavěl, že obývací pokoj by měl mít nejméně 60 m2, neberte v úvahu, stejně jako zdání, že si mám pořídit saunu, když už ji má i brácha. Soustřeďte se jen na svá přání a svou intuici. Máte-li správně vyřešené veškeré potřeby, bude se vám v domě nebo mezonetu nebo loftu nebo garsonce žít lépe a volněji. Na technickém a sociálním zázemí, zejména u bydlení budovaného s výhledem na dlouhá léta, se podle mých zkušeností šetřit nevyplácí. Nedělejte kompromisy. Nejen u mezonetů…
Jak se díváte na vzájemný vztah interiéru a exteriéru?
Hranic a omezení si v životě vytváříme sami dost. Nemusí být příliš výrazný přechod mezi interiérem a exteriérem. I v křesle u zapáleného krbu se vám mohou sněhové vločky snášet „téměř“ k nohám.
Jaký je váš přístup ke klientovi? Co si o něm zjišťujete, na co se ho ptáte ještě předtím, než mu navrhnete byt?
Pozoruji. Poslouchám. Ptám se. Na jeho sny i životní realitu.
Mnoho staveb v Praze je chráněno památkovým ústavem. Zažili jste někdy překážky tohoto typu (úřady, památkový ústav apod.), např. při rekonstrukci továrny na Starém Městě?
S úřady jednáme a vše rozumné maximálně respektujeme. Při odlišném názoru bojujeme argumenty. Věcně a vytrvale. Při rekonstrukci továrny na Starém Městě byla spolupráce s památkáři přímo ukázková. Jejich požadavky byly citlivé a logické. Vše jsme dodrželi… Ve shodě, s dobrým pocitem a pro dobro konečného výsledku.
Kam odkazuje jméno Donlić? Proč právě takový název?
Mé původní příjmení. Donlić odkazuje k jihu. A k Austrálii, Novému Zélandu, Kanadě, Švýcarsku, Francii… Naše rodina je velmi rozvětvená a akční. Design by Donlić jsme založili s Rostislavem Černíkem v roce 1997.
Kam směřujete, co je váš vysněný cíl?
Dobrý pocit ze všeho, co jsme kdy udělali, co právě děláme a co bychom ještě rádi…
Je důležité se dívat dopředu a zároveň se moci kdykoli v klidu ohlédnout.
Narodila jste se v Opavě – Slezsko je velmi rázovitý kraj. Ovlivnilo vás v něčem? Máte s ním dodnes nějaké kontakty, využíváte tamější firmy?
Je tam krásně. Hory blízko, humor suchý… Sídlí tam naše projekce, administrativa i výroba (velká truhlárna, kovovýroba, čalounictví). Velká část našich kořenů je tam. Velká část našich životů a práce také. A pak ještě i jinde.
Máte nějaké firemní heslo či motto? V čem se liší filozofie Design by Donlić od přístupů ostatních studií? Proč by si klient měl vybrat právě vás?
Každé realizaci se věnujeme od počáteční studie přes projekty (pro stavební povolení i realizační), dozorujeme provádění hrubé stavby a po jejím převzetí realizujeme celý interiér.
Snažíme se o čisté, moderní, funkční, nezatěžující provedení.
Snažíme se o dokonalou práci s prostorem, který tvoří funkce, světlo, hmoty, materiály…
Snažíme se o moudrá a zároveň vzrušující řešení.
Snažíme se o maximální pochopení a vnímání všech souvislostí.
Co považujete za svůj nejúspěšnější projekt?
Každý, který na konci splňuje očekávání investora. To je naší základní filozofií.
Inspirujete se v zahraničí? Kdo je pro vás „architektonický Bůh”, jaké máte vzory?
Vždy budu nadšená z profesionálního, pokorného a zároveň odvážného přístupu k práci u každého člověka. To ale platí pro všechny profese. Bohy moc nemám, věřím ve vývoj a stálý posun. Věřím, že v každém oboru časem přijde někdo další a ještě lepší. Líbí se mi ale třeba lázně Therme Vals od Petera Zumthora.
Které historické období (z hlediska architektury) je vám nejbližší a proč?
Renesance je mi určitě bližší než například baroko. Odpověď na to proč je zřejmá.
Je těžké prosadit se ve vašem oboru jako žena?
Není to, myslím, věc pohlaví… záleží na pracovitosti, poctivosti, zkušenostech, odvaze a vnitřní integritě… V každém oboru a v každém lidském osudu. Dělám svou práci a žiji svůj život.
Alice Nellis natočila o vašem studiu krátký film. Prozradíte pozadí, okolnosti?
Na počátku bylo naše přání prostřednictvím krátkého filmu klientům říct, že Donlić znamená tým. Lidé, kteří nejsou vidět, ale jejich práce ano. Lidé, které máme rádi. Lidé, kterých si vážíme. S Alicí nás vzápětí svedl dohromady osud (…a tak to máme pořád…). Při natáčení jsme se (doufám, že vzájemně, Alice?) obohatili a skvěle bavili. Měli jsme možnost poznat jiný tým, který funguje na stejných principech jako ten náš. Lidé spolu dokážou hodně… dobrého (když chtějí).
Kdo je pro vás The Best MAN/The Best WOMAN?
Každý čestný, poctivý, pracovitý, pokorný a odvážný člověk. Jméno žádného z našich politiků mne v této souvislosti zrovna nenapadá. Ale ta mladá lékařka z popáleninového centra jedné nemocnice v Ostravě...
Fotoalbum
