Není třeba dlouze přemýšlet, jak nejlépe vystihnout ženu, která se pustila do nelehkého boje s neplatiči. Primátorka Chomutova je prostě odvážná žena, která si za svými postupy stojí, protože na radnici je, jak sama říká, v zájmu poctivých lidí.
Magistrát v Chomutově se rozhodl nekompromisně zakročit proti občanům, kteří pobírají sociální dávky, ale neplatí dluhy vůči městu. Za tím vším stojí první žena Chomutova, primátorka Ivana Řápková, velice sympatická dáma s příjemným vystupováním a kultivovaným projevem. Někteří ji milují, jiní nenávidí, ale to je celkem přirozené, když někdo strčí ruku do vosího hnízda, které se léta nechávalo v klidu.
Ivana Řápková se narodila v Mostě, ale celý svůj život prožila s rodiči a dvěma bratry na hezkém a klidném sídlišti v Chomutově. Téměř každou sobotu pravidelně odjížděla k babičce na venkov, kde trávila i celé prázdniny, takže pro ni nebyl problém vyznat se v domácím zvířectvu, což není u městských dětí zcela běžné. Přestože prožívala bezstarostné dětství a jako malou ji osud města nijak netrápil, za léta strávená v Chomutově určitě vypozorovala, kde jsou problémy.
Po studiu na gymnáziu začala pracovat jako úřednice, později se však ke studiím vrátila, a to do Prahy na Vysokou školu ekonomickou. Po návratu do téměř rodného města pracovala na magistrátu jako vedoucí ekonomického odboru. „Tehdy byly určité posuny v ODS, a tak za mnou přišli někteří představitelé města s nabídkou, zda bych nechtěla posílit jejich řady, že hledají nové neokoukané tváře. Vzhledem k tomu, že jsem byla svým smýšlením spíše pravicově zaměřená, což vycházelo ve velké míře ze studia ekonomiky, financí a jejich reálné hodnoty, různých ekonomických teorií, které možná utvářely moje myšlení, nabídku jsem přijala a o rok později jsem kandidovala na radnici jako členka rady města. O čtyři roky později jsem opět kandidovala do zastupitelstva a následně byla zvolena starostkou.“
V polovině roku 2007 se Chomutov stal statutárním městem a ze starostky se stala primátorka. Stát v čele radnice a být přitom ženského pohlaví, není vůbec lehké. Kronikáři v Chomutově pečlivě prohledávali archívní materiály a došli k závěru, že ve vedení města nebyla ještě nikdy žena, a tak měla Ivana Řápková místní premiéru.
„Jsem ve funkci druhé volební období, takže si na mě okolí již zvyklo, ale když se vrátím na začátek prvního, zažívala jsem nedůvěřivé chvilky. Nejen občané, ale ani úředníci nebyli zvyklí, že v čele stojí žena, a tak pozice nebyla lehká. Musela jsem si vydobýt svoji autoritu, založila jsem tzv. brífinky, setkávání s občany na radnici, a dala jsem tak šanci každému k jakémukoliv vyjádření, podnětu či stížnosti. Zanedlouho jsem se při těchto setkáních dočkala i pochval, což mě velmi těšilo. Povědomí občanů se začalo obracet v můj prospěch.“
Není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem, říká známé rčení a ve městě, které se teprve nedávno posunulo v pomyslném žebříčku kriminality z prvního na druhé místo, bude vždy více stížností než pochval. Lidské myšlení a postoje jsou velice vrtkavé, stačí, aby se nepovedla jedna věc a lidé se okamžitě ozvou, o dobrých věcech se většinou mlčí, ty jsou jakousi samozřejmostí.
Ivana Řápková je v současnosti nejvíce populární komunální političkou v naší zemi a to jen kvůli tomu, že jedná podle zákona a chrání poctivé občany. Zdá se to paradoxní, ale je to tak... Město Chomutov se totiž jako první rozhodlo přistoupit k exekucím sociálních dávek lidem, kteří dluží městu za pokuty a poplatky z přestupků peníze v celkové výši 200 milionů korun. Radnice akci nazvala Záchranný kruh a podle paní primátorky jde o to chránit slušné občany a zároveň postihnout ty dlužníky, kteří se s vědomím nedotknutelnosti sociálních dávek městu vysmívají. Bohužel, z této akce se uměle vytvořila etnická záležitost, přestože neplatící lidé se zde nerozdělují podle typu pleti, ale pouze podle toho, zda dodržují či nedodržují jasná pravidla a zákony.
„My řešíme otázku nepřizpůsobivých občanů jako celek a to nejsou jenom Romové. Rasově tuto otázku naopak stavějí různí pseudohumanisté a romské organizace. My si nevedeme statistiky, kdo je Rom a kdo není. My si vedeme pouze záznamy o tom, kdo dostává pokuty za to, že dělá svému okolí problémy, že narušuje veřejný pořádek, že znečišťuje společné prostory. Nezaplacené pokuty si bereme z exekucí.“
Okolo Ivany Řápkové se spustil kolotoč, nad kterým zůstával zdravý rozum stát. Neplatičů se začaly zastávat dokonce nejvyšší vládní instituce a z jejich argumentů jakoby vyplývalo, že v našem státě je beztrestně dovoleno žít na úkor druhých. Když se slušný člověk dostane do problému, třeba jen tím, že ručil kamarádovi na půjčku a ten přestal platit, tak je samozřejmě jako ručitel povinen převzít veškeré závazky. Pokud nemá finanční prostředky, prostě přijde exekutor a zabere mu veškerý majetek, který má doma a obstaví mu bankovní účet. Takové případy se dějí, člověku náhle nezůstane ani tisícikoruna, protože na hotovosti prostředky nemá, jelikož používal výhradně platební kartu. Proč se ministerstvo nezastává takových lidí, kteří se dostali až na hranu možného žití náhle a mnohdy ne vlastní vinou?
„Pro mne to bylo obrovské překvapení, jestliže jsem od někoho čekala útok, tak to bylo přímo od lidí, které jsme tím krokem přímo zasáhli, nebo od lichvářů, kteří na jejich dávkách profitují, ale od státních institucí to bylo zarážející až frustrující překvapení. Místo aby byly nápomocny, tak šly proti nám, aniž by nám řekly jedno jediné řešení, jak postupovat vůči těmto občanům.
Neděláme nic špatného, pouze bráníme slušné lidi proti těm nepřizpůsobivým, náš postup je v souladu se zákonem. Všichni bohužel mluví z tepla své kanceláře, kdyby si vyměnili svůj byt s našimi obyvateli, kde jim bude ve vedlejším bytě do rána někdo řádit, asi by se jim šlo do práce na šestou velmi špatně. Nevím, jak by se jim líbilo, že auto zaparkované před domem bude do rána při nejlepším pouze bez zpětných zrcátek. A jak by se asi lidem z ministerstev líbilo šlápnout na chodbě svého domu do lejna, kde se jeho obyvatel prostě neobtěžoval dojít na toaletu...“
Je zarážející, že kritika paní primátorky se ozývá právě z ministerstva, které neudělo nikdy nic pro nápravu situace v Chomutově. Pan ministr Kocáb není ve funkci tak dlouho, aby již stihl učinit konkrétní kroky, ale doufejme, že poté, co stráví několik dní v problémovém domě, jak mu nabídla paní primátorka, začne se na problematiku Chomutova dívat reálnýma očima. Zato ale předchůdkyně Džamila Stehlíková je přímo z Chomutova, situaci znala velmi dobře, a přesto nikdy nic neudělala. „Naopak, na naše prosby a dopisy o pomoc se neobtěžovala ani odpovědět. Přitom jsme chtěli pouze prostředky na šest terénních pracovníků, jejichž úloha by spočívala ve vysvětlování a pomoci těm problematickým, jak se dostat z potíží. Nyní máme jednoho, kterého platíme z rozpočtu, víc si nemůžeme dovolit. Já už jsem pana Kocába vyzvala, ať předloží do konce března nějakou smysluplnou a pro všechny občany vyváženou koncepci, nebo ať svoje ministerstvo okamžitě zruší a ušetřené prostředky dá radnicím k dispozici. My už víme, jak je efektivně využít, aby byly nepřizpůsobivým ku prospěchu.“
Ivana Řápková má dvě dcery, a tak se snaží alespoň trochu doma nemyslet na starosti primátorky, i když to jde v současné době, v období enormního zájmu široké veřejnosti o její osobu a Chomutov jako celek, asi velice těžko. Po kontrole úkolů své mladší dcery naběhne na svůj oblíbený pás, který si pořídila domů, protože na běhání v přírodě opravdu času nezbývá. „Snažím se tímto způsobem alespoň o nějakou sportovní aktivitu, abych se udržela stále v kondici a dobré náladě. A tak i když jsem hodně unavená, snažím se čtyřikrát až pětkrát týdně pár kilometrů zdolat. Uvolní mě to a cítím se pak mnohem vitálnější.“
Ivana Řápková je žena na svém místě, která ví, že rázné kroky je to jediné, co opravdu zabírá, že cukr a med zde neplatí. V poslední době chodí na úřad stále více lidí, kteří chtějí své dluhy platit, mají zájem uzavírat splátkové kalendáře, a to je výsledek, který stojí za to.
Současný stav je paradoxní. Nejdříve se dávka vyplatí, aby se vzápětí zabavila. Proto se paní primátorka spolu se zastupitelstvem rozhodla iniciovat novelu, která by umožnila státním úřadům dluhy strhávat z dávek automaticky. „Pro neplatiče to bude pozitivní. Odpadne platba exekutorovi, která může dosáhnout desetitisícových částek. Navíc to bude takové "sporožiro", protože si dluhy budeme umazávat postupně a nikdy se dlužník nedostane do statisícových částek. Je třeba si uvědomit, že tito lidé si prostě neumí věci administrovat. Udělali bychom to tedy za ně.“
Příklad Chomutova chtějí následovat i jiné radnice, například nedaleký Litvínov také uvažuje o odebírání peněz dlužníkům prostřednictvím exekutorů přímo při vyplácení sociálních dávek.
Přejme paní primátorce, ať její úsilí není mařeno lidmi, kteří mají k problematice na hony daleko, a ať je naopak poháněna těmi, kteří jí drží palce v jejím nelehkém, ale spravedlivém boji za poctivé občany města.
